Memento

[Ref.:]
V tmách nenajdeš cestu života svou,
mraèna kryjí rozbøesk,
zkus zahnat pøedtuchu zlou.
Tváø, co jsi znal, ve snech probouzí žal
touha pátrat po pravdì
tì nutí se zradou se rvát.

Kleèíš a prosíš, chceš odpovìï znát.
Kolik dnù a cest projdeš bídou?
Na konci snad vyøèený je ráj slíbený.

Kleèels a prosils, v chladu svíce pohaslá
a než sbohem matce své dals.
Snad vìøils, že máš už na dosah dìdictví pøedkù svých.

Však najít ten vysnìný grál mysl souží,
mezi nebem a zemí jsi jen prach,
jak toulaví psi na cestách.

Záblesk a ostøí už protínaj ti zrak
nepøátel záš? tì vzpouzí.
Už není z lesù cesty zpìt, smrt je jen nouzí.

Chvíle je dlouhá, když cítíš vìèný žár
ve stopách svých konec vidíš.
Jen stín nadìje ti zbyl, po zázraku toužíš.

Pohled matný v kalužích ti zbyl, úzkost rdousíš.
Vstaò a bìž, snad ještì je èas,
než vodu života rozprodáš.