U Tabule Armády Spásy

U tabule Armády spásy tichá modlitba zní.
Martin Bílej odpískal flám, nasypal do ulic sníh.
Dole, dole, dole, dole.
Dole, dole, dole, dole.
Svatí, padlí, urození zalezli do podzemí.

Jana, co je Jan, hází mincí,
kérovanej Dežo cinká lžící,
Ivan boty čistí beranicí,
pomatenej děda hledá svou opici
a všichni bzučí.
Jako včely, jako včely, kterým vyhořel úl.
Jako včely, jako včely, kterým vyhořel úl.

U tabule Armády spásy tichá modlitba zní.
Protektorát zavedl mráz, je zákaz vycházení.
Dole, dole, dole, dole. (Dole, dole, dole)
Dole, dole, dole, dole. (Dole, dole, dole)
Mírně hlavu nakloněnou, ale ne na kolenou.

Pára kreslí mapy nad konvicí.
Na plakátu strejda žehnající.
„Zejtra" zatím leží pod lavicí
uprchlíci, dezertéři, cestující
sedí a bzučí.
Jako včely, jako včely, kterým vyhořel úl.
Jako včely, jako včely, kterým vyhořel úl.

Jako včely, jako včely, kterým vyhořel úl.
Jako včely, jako včely, kterým vyhořel úl.